Proč vznikl tento blog

Pamatuji si ten pocit, když jsem napsal svou první funkční komponentu v Reactu. Bylo to opojné. Měl jsem pocit, že jsem ovládl svět, že rozumím "jak se to dělá" a že mě už nic nepřekvapí. Byl jsem na vrcholu Dunning-Krugerova efektu – na onom slavném "Mount Stupid".

O několik let (a tisíce řádků kódu) později stojím tady a s klidným svědomím mohu říct: Nemám tušení, co dělám.

A to je přesně důvod, proč vznikl tento blog.

Paradox expertízy

V IT panuje nebezpečný mýtus, že "Senior vývojář" je chodící encyklopedie, která sype z rukávu řešení na první dobrou. Že zná všechny parametry useEffect zpaměti a nikdy se nemusí dívat do dokumentace.

Realita? Být senior znamená, že jste už udělali tolik chyb, že máte jen lepší intuici v tom, kudy cesta nevede.

"Jediné, co vím, je, že nic nevím." — Sokrates

Tento citát není o rezignaci. Je o intelektuální pokoře.

• Když si myslíš, že víš všechno, přestáváš se učit.
• Když si myslíš, že tvůj kód je dokonalý, přestáváš ho refaktorovat.
• Když si myslíš, že ten framework je "jediný správný", stává se z tebe dinosaurus.

O čem to tady bude?

Tento web není sbírkou "Best Practices", které bych tesal do kamene. Internet je plný tutoriálů, které vám ukážou "Happy Path" – cestu, kde všechno funguje.

Já chci psát o tom zbytku.

Cesta je cíl (a kód)

Programování je nekonečná fraktální struktura. Vyřešíte jeden problém a objeví se tři další, komplexnější.

Tento blog je můj digitální deník z této cesty. Je to pokus zachytit myšlenky, strukturovat chaos v mé hlavě a možná – jen možná – tím pomoci někomu, kdo řeší stejný problém.

Vítejte v mém světě, kde vím, že nic nevím. A je to tak v pořádku.